Je skupinová práce vždy kooperativní?
Dříve jsem často přemýšlela, je-li výuka ve skupinách efektivní. Měla jsem z ní smíšené pocity. Úroveň skupinové práce se velmi lišila. Někdy jsem měla dojem, že žáci ve skupinkách jen tak klábosí, hrají si a nic si z výuky neodnášejí. Jindy jsou zapálení, aktivně pracují a z výuky jsem mám pocit dobře vykonané práce. Nebyla jsem si jistá, čím to je. Faktorů, které to mohly ovlivnit bylo vždy více - typ úkolu, momentální rozpoložení ve třídě, moje energie.
Postupem času jsem zjistila dvě důležité věci, které pojetí kooperativní výuky v mých hodinách velmi posunuly.
Jak souvisí cíl a formát výuky?
První je nastavení cíle. To ovlivňuje obsah, formát i metodu výuky. Ne pro každý cíl je formát kooperativní výuky či práce ve skupinách vhodný. Zároveň není dobré sledovat cílů více, protože tím většinou nedojdeme ani do jednoho. Pokud se mají žáci zlepšovat v komunikačních dovednostech, je dobré jim zadat argumentační neboli diskusní rolovou hru ve skupinách. Téma volím podle toho, aby žáky bavilo. Je jasné, že ne vždy naplní znalostní cíle mého předmětu. Zato komunikační dovednosti mohu rozvinout velmi pěkně a navíc podpořím jejich vzájemnou spolupráci.
Jaký je rozdíl mezi skupinovou prací a kooperativní výukou?
Druhý faktor, který je třeba si uvědomit, je rozdíl mezi skupinovou prací a kooperativní výukou. Často totiž jednoduchou skupinovou práci jako formu organizace výuky s kooperativní výukou jakožto vzdělávací strategií.
Skupinová práce zahrnuje společný úkol, na kterém mohou žáci pracovat samostatně nebo společně, je to v podstatě jedno. Cílem je splnit úkol, rovnoměrnost práce není vůbec ošetřena.
Kooperativní výuka staví na spolupráci žáků s cílem zvýšit jejich učení. Každý má jasnou roli a odpovědnost. Žáci se potřebují navzájem. Vzájemná závislost je záměrná. Tento formát podporuje aktivní spolupráci, metakognici.
Pokud chci jako učitelka podpořit kooperativnost, měla bych dbát na zadání celého úkolu. Úkol by měl být dostatečnou výzvou, která vyžaduje spolupráci všech členů skupiny. Bez ní by nešel splnit.
Může se stát, že nám kooperativní úlohy ze začátku nevycházejí. Není divu. Efektivní spolupráci se musíme učit a trénovat ji. Je dobré začít organizačně jednoduššími úkoly a s dvojicemi, postupně přecházet na těžší formy a větší skupiny, ideálně do 5 členů.
Tipy pro učitele
Sledujme dva principy, které mohou kooperativnost podpořit - nikdo ze skupiny nedostane všechny informace a úkol je takový, že jedinec ho sám nemůže splnit, potřebuje ostatní.
Příklady:
Vybavíme jednotlivce jen dílčí částí informace, zadání, článku, který musí interpretovat a dohromady s ostatními sestavit celek, který k něčemu slouží a všichni na něm mají zájem. Spolupráci můžeme podpořit i dělbou rolí.
Představme si zdobení vánočního stromečku jako příklad zadání kooperativní úlohy. Cílem je ozdobit stromeček. Někdo silný ho musí obstarat, donést a umístit do stojánku. Je třeba zajistit ozdoby, to je vhodná úloha pro členy s estetickým cítěním. Nižší členové ozdobí nižší patra, vyšší ty zbylé. Osvětlení se mohu zhostit techničtější členové.
Jaké zkušenosti s kooperativní výukou máte vy?