Ahoj, připravila jsem si Educanvas pro výuku semináře podnikání. Je to seminář zaměřený zejména na získávání dovedností, ujasnění si postojů. Studenti získávají zkušenosti a znalosti ze života, z rozjezdu vlastního projektu.
Nejraději bych začala OBSAHEM:-). Tam mám dost jasno. Ukrotila jsem se a postupovala systematicky od CÍLE.
Bylo pro mě velmi cenné pojmenovat si CÍLE. Uvědomit si, že tento seminář rozvíjí žáky úplně jiným způsobem než tradiční předmět nebo kurz, který je orientován převážně na získávání znalostí či mechanických dovedností. I když samozřejmě určité měkké dovednosti také podporují (např. kritické myšlení, řešení problémů, práce se informacemi apod.), všechny situace v klasické výuce jsou ale lehce zinscenované, aby žáci rozvíjeli vše výše zmíněné. Tento seminář je jedinečný v tom, že žáci se pohybují výhradně v realitě:,
OBSAH kurzu ladím dle jednotlivých cílů a smyslu celého semináře. Mnoho témat jsem tak musela odstranit, protože naplnění cíle nepodporovala.
Zajímavé je i uvědomění, v jaký FORMÁT VÝUKY budu používat, zda jsou semináře vyvážené. Tomu odpovídají i zvolené didaktické METODY. Musela jsem si trochu “uklidit” ve svém učitelském kufříku:-). Metod znám spoustu, ale nyní šlo o to vybrat ty vhodné směrem k formátu, obsahu a hlavně cíli výuky!!
Toto vše by bylo o mé sólo hře. V rámci principů responzivní výuky si ale musím ujasnit, jak budu zjišťovat, zda se žáci posunují (ZPĚTNÁ VAZBA). Tedy jak si opatřím důkazy o učení žáků a jak zareaguji, pokud žáci nebudou tomu, co se učí, rozumět a nebude zde žádný vývoj.
Pokud by výuka byla jen zážitková bez usazení a zpracování těchto zážitků, nevytvářely by se žákům potřebné zkušenosti. Proto musím myslet na pravidelnou reflexi jejich zážitku. Díky ní si uvědomí své učení. Nesmí jí být ale mnoho, často slýchávám o tzv. ureflektování:-). Jednou za 14 dní tak akorát.
Největší starosti mi dělá políčko HODNOCENÍ. Jak mám hodnotit žáky v semináři, který je vhodný na rozvoj osobnostních a sociálních kompetencí, který je zážitkový? Tyto kompetence nelze přeci změřit! Vůči čemu totiž? Jak zde mohu vymezit kritéria dobré práce? Popel na hlavu - mnohé ze sociálních a osobnostních kompetencí mám rozvinuté průměrně. V žádném pedagogickém studiu jsme je vědomě nerozvíjeli. Zabývám se jimi vědomě zhruba 10 let díky seberozvojovým kurzům, které soukromě navštěvuji.
Navíc učit se podnikat není proces bez chyb. Naopak! Z chyb se žáci nejvíce naučí.
Rozhodla jsem se, že hodnotit budu jen to, u čeho můžeme vymezit kritéria dobré práce, kterým žáci budou rozumět a budou moci ovlivnit, jestli se jim přiblíží nebo ne. Příkladem jsou tedy odevzdané podklady s různou kvalitou obsahu - př. validace problému, řešení, dotazníkový průzkum a jeho vyhodnocení, tvorba a testování prototypu, vyhledávání prodejních příležitostí. Zde mohou žáci spatřit srozumitelný vzor, svou pracovitostí, důvtipem, hledáním zdrojů a práce s nimi mohou ovlivnit kvalitu odevzdaných podkladů.
Myslím, že v tomto kurzu není mé hodnocení to nejdůležitější. Proto používám i formát sebehodnocení a vrstevnického hodnocení. A opět se musím zamýšlet v jakých oblastech? Kdy je vůbec možné se vzájemně hodnotit a sebehodnotit a co mám nechat na reflexi?
Nu, hodnocení vidím jako neuklizenou skříň, na kterou je třeba se zaměřit a pořádně ji roztřídit.
To, co dělám, jsou pedagogické experimenty, ke kterým mě nutí má touha po smysluplné výuce. Jak v současnosti učit, aby to mělo smysl? Jedna z cest - vedle osobního nastavení - je pro mě používání správných nástrojů správným způsobem.
Jak se na to díváte vy? Co vám pomáhá učit formativně a s dopadem?
